Komentáře: Hůř než jedno zkrachovalé mistrovství.

Od: Jaromír Hájek

Jaromír Hájek — Wed, 15 Jul 2009 16:31:53 +0000

Nejvíc mi vadí,
jakým neprůhledným způsobem jsou utráceny státní – tedy naše finanční prostředky. A dále výsměch zdravému rozumu, když je sníh přivážen a z hor na dráhu , nebo dokonce do Prahy. To jsou ekologické zločiny,když se zbůhdarma plýtvá zdroji.A těm pánům stejně až tak moc o ten sport nejde.

Od: Richard Händl

Richard Händl — Mon, 13 Jul 2009 18:00:09 +0000

Ještě jedna věs hraje roli.
Za posledních 30-40 let se podstatně rozrostl počet zemí schopných pořádat velké turnaje. A nejen pořádat, ale mít na ně také nárok, protože dané sporty se v nich postupem času prosadily. Předtím tam nebyl organizovaný sport skoro žádný.

Od: Jirka

Jirka — Mon, 13 Jul 2009 14:36:59 +0000

spolecnost po revoluci
Ja bych rekl, ze tento problem neni jen ve sportu, ale je to obecny problem porevolucnich (pokrizovych) spolecnosti. Institucionalni ramec se nezmeni ze dne na den. Je to dlouhy proces mnohageneracni a navic neustale odkudsi zasahovan novymi ranami (napr. problemy nove se tvoriciho globalniho sveta,…)

Spolecnost, kde je umoznena iniciativa kohokoliv (kazdy muze vytvaret firmy ci jine organizace a jimi muze menit ustaleny stav spolecnosti) musi najit nove ochrane meze a to trva. Institucionalni ramec nelze vytvorit umele, ten je pouze vysledkem dlouhodobe zkusenosti.

POdle me neni mozne srovnavat jestli to ci ono bylo lepsi pred revoluci ci dnes. Protoze to co bylo tehdy jako celek , bylo neudrzitelne a rozpadlo se v ramci celeho vychodniho bloku do sebe a s tim i jednotlive casti.

Je to stejne jako se soucasnou krizi. Spousta lidi bude rikat ze pred krizi bylo lepe. Ale to predkrizove obdobi byla chimera a je to pryc.

Od: Ondřej Bouda

Ondřej Bouda — Mon, 13 Jul 2009 13:02:17 +0000

Záhada rozluštěna
Komunisti totiž měli oproti dnešním organizátorům sportovních akcí tři drobné výhody:

1. Mohli si dovolit (a chtěli!) nalít do té akce v podstatě jakoukoli částku (na rozdíl od občanů, kteří by možná dali -stejně jako dnes- přednost možnosti zakoupit si toaletní papír a banány).

2. Nemuseli nikomu říkat, kolik to doopravdy stálo.

3. Měli kontrolu nad tím, jak o akci informují média.

Od: autor clanku

autor clanku — Mon, 13 Jul 2009 12:30:22 +0000

RE: MEA 1978 na Strahově
Světový špičkový sport se vyvíjí všelijak, ale o vysloveném úpadku bych nemluvil. Například placení tahouni v bězích se mi také nelíbí a připomíná mi to spíše cirkusové představení než sportovní soutěž, ale v sedmdesátých a osmdesátých letech zase třeba člověka pro změnu rozčilovaly východoněmecké atletky a plavkyně jako dopingové stroje na medaile. Tehdy i dnes ovšem je pořád dost discíplin, na které stojí koukat. A uspořádat tehdy některé světové šampionáty a dnes bylo podle mne stejně náročné (z hlediska délky konání, počtu účastníků atd) přibližně stejně náročné, a proto mne mrzí, že tehdejší režim u nás z toho kupodivu vychází lépe než ten současný.

Od: Honza Orna

Honza Orna — Fri, 10 Jul 2009 18:14:28 +0000

MEA 1978 na Strahově
byl pro mne špičkový sportovní zážitek, vzpomínka na celý život. Taky atletické utkání Československo – Finsko 1972 a dlouhý hod oštěpem na Strahově tehdejšíhio světového rekordmana (tuším jméno:)Kinnunena. Současný úpadek vrcholového sportu bych nespojoval s tím či oním politickým režimem. Na ZOH 1972 byl diskvalifikován rakouský sjezdař Karl Schranz za přijetí směšně malé odměny za jakousi reklamu. Totální přetvoření snad ještě amatérského sportu na byznys, a to na celém světě, to zničilo sport jako takový. Když vidím v televizi běžecké závody, kde část závodu odtáhnou placení tahouni, je mi z takového „sportovního zápolení“ na blití. Buďme proto rádi, že šílený nápad pořádat lobbysticko-megalomanskou akci zn. „OH Praha rrrr“ je snad definitivně odpískán.