Komentáře: Jak nevyrábět partyzány.

Od: skeptik

skeptik — Wed, 10 Feb 2010 17:04:25 +0000

Vy ráčíte být, Jonáši, optimista
ale třeba po aktivitách okolo CzechTeku a vajíčkové kampani na FB si o hlavních devizách mládí může realista opravdu už jen snít. Nějaké to promile kritického myšlení ještě asi skryto možná ve squatech tiše dodýchává, ten zbytek mám obavy disponuje kritickým myšlením tak na úrovni volantu škodovky, jen ty ruce na něm musí být ve správných free cool a happy rukavicích, nic od Vietnamce.

Od: jonáš

jonáš — Wed, 10 Feb 2010 16:44:12 +0000

Jen nepodceňujte
pro některý určitě, ale takoví byli i tenkrát a budou vždycky. Kritický myšlení neni pochopitelně zadarmo, ale zatim ani úplně fatálně nevymírá.

Od: skeptik

skeptik — Wed, 10 Feb 2010 13:35:22 +0000

Když je ideologie sexy
Oni to prostě neuměli, z pohledu i tý dnešní nejblbější reklamky byla komunistická propaganda nepochybně dílo naivního retarda. Dnes ovšem jsme pokročili, tak bych si úplně jistej tou hlavní devizou mládí nebyl. Lež se stává pro mlaďochy pravdou hned, jak je zaobalená do pěkný trendy značky, žádný „postý“ tu neplatí, to snad může už vidět i slepý.

Od: jonáš

jonáš — Wed, 10 Feb 2010 00:25:19 +0000

Ono je to mnohem jednodušši
Nás přece ty povinný texty o hrdinných partyzánech (a traktoristech či kolchoznicích) a zavilých revanšistech a kapitalistech taky prudily nade všecky meze. To je hlavní deviza mládí, že nevěří ideologii, natož tý oficiální, a tudíž občas může najít zrno .. to až postý opakovaná lež se stává pravdou a značkovym produktem.

Od: Martin

Martin — Tue, 09 Feb 2010 21:20:59 +0000

Ono je to možná v té rovině,
že se vydává komunistické období za nemorální, ale polistopadový vývoj se v tomto ohledu na úrovni moci, ať už politické či ekonomické, bohužel nijak zvlášť neliší, nenabyl-li jen ještě na nestoudnosti pod pláštíkem „svobod“. Jeden z velkých polských disidentů brzy po pádu „věčných časů“ řekl, že Východní Evropa je jako lednice napraná poživatinami, u které byl ale po čtyřicet let vypnut proud a teď jsme najednou otevřeli její dveře. Je jasné, že chutný oběd se z toho zrovna připravit nedá. My ale sedíme u stolu a děláme, jako že nám to šmakuje, protože máme střibrný talíř a zlatý příbor z poslední báječné slevy v Tesku. Inu dobrou chuť. Jsem dalek obdivu k minulosti, ale „povinné“ nástěnky jsem pro třídu dělal s nezměrným zaujetím grafika. Tak mám z toho teď hrůzu – asi jsem „spolupracoval“ ? A nikdy nezapomenu na svou třídní z devítky, která na mou dětskou zvídavost po společenském vývoji „co tedy bude po komunizmu ?“ odpověděla „asi zase kapitalizmus“.

Od: Vlastimil Patriot

Vlastimil Patriot — Mon, 08 Feb 2010 19:12:52 +0000

A co děti? Mají si kde hrát!
Docela bych řekl, že z toho pokusu přijít tomu, proč děti nechtějí dokola poslouchat o křivdách komunismu, na kloub, mohla by se stát celá vědecká publikace. I když souhlasím s tezemi, které jste tady udal, například Topolánkovo ocenění, přejedení disidentů, Gottova privilegia, i chování dnešních politiků dle sqablony komunismu, s připomínkou číslo dest toliko souhlasit nemůžu. Je sic pravda, že se generace stále více odcizují od svých předků, ale můžeme se dohadovat, kdo za to může více, rodiče bez času nebo potomci bez budoucnosti. okud si ale dobře vzpomínám na svoje mládí, vůbec mě nebavilo poslouchat pořád něco dokola. Docela sem si vyztačil s jedním výkladem, udělal si obrázek, i když ne docela perfektní a známku na vysvědčení jsem neměl horší trojky. Nemusíme se divit, je to pořád stejné. Holt ideologie je pro steré, děti nezajímá. A ať už je to ideologie komunistická, kapitalistická nebo čínská, děti, věřtě, ji vůbec nežijí. Možná bychom se od nich mohli něco naučit.