Komentáře: Paní prokurátorka Brožová-Polednová promluvila.

Od: autor

autor — Wed, 30 Dec 2009 16:19:49 +0000

To:Martin T
Martine, kdybyste četl ten rozhovor v magazínu Práva s paní Polednovou, tak byste se dozvěděl, že takové otázky jí vůbec nemohly napadnout. Na té straně, na které stála, stála s plným vědomím, přesvědčením i nadšením. Vaše otázky by měly smysl jedině u člověka, který by váhal či by si uvědomoval, že Milada Horáková je zcela nevinna.

Od: Martin T

Martin T — Sun, 11 Oct 2009 20:14:46 +0000

Hrdinové Bezpečných Křesel
Článkem se pokusit vyjádřit něco jako „svůj názor,“ samozřejmě musí korespondovat s většinovým pohledem na situaci, aby autor zapadal do oblíbených bezproblémových blogů.
Osobně bych položil otázku, co kdyby se paní Polednová nezachovala tak, jak se zachovala? Kdyby se rozhodla postavit proti tehdejšímu, již předem odjinud nalajnovanému, očekávanému rozsudku? Kdyby šla proti onomu tehdejšímu „duchu doby?“ Zaprvé by nic nezměnila, jsem si téměř jist, že konečný verdikt soudu byl určen dávno před jeho začátkem. Režim potřeboval ukázat sílu, to, že se nebojí popravit kohokoliv (tedy ani ženu).
Paní Polednovou by čekal rychlý a neslavný konec člověka protistátně/protilidově smýšlejícího, bránícího zájmy válečné štváčky. S velikou pravděpodobností by jí čekal život za mřížemi, její rodinu persekuce sahající za aktuální generaci. Dnes bychom o ní psali jko o hrdince, která zničila svůj život i život svých nejbližších a hrdinně se postavila na odpor tehdejšímu režimu. Byť Zbytečně.

Od: Ondřej Bouda

Ondřej Bouda — Mon, 22 Jun 2009 09:54:40 +0000

Milý Tristane,
dovolil bych si poněkud nesouhlasit:
1) Považovat Guantanamo (pokud jsem Vás správně pochopil) za srovnatelné s procesem H je poněkud mimo: zatímco Guantanamo provozuje armáda, nikoli justice, a je to právní klička vymyšlená tak, aby byla zcela mimo kompetence standardních soudů (které by nic takového nedovolily!), Horáková a spol. byla odsouzena právě standardním soudem, a to za -slovy jednoho z odsouzených, právníka- činnost, která sice byla nelegální v době soudu, ale v době, kdy odsouzení tuto činnost konali, ji ještě žádný zákon nezakazoval; „navíc v Ústavě existuje ustanovení, které nás opravňovalo se domnívat, že tuto činnost konat můžeme…“
2) Brožová byla odsouzena za to, že hrála divadlo, což u soudu je a vždy bylo nepatřičné. Že je to divadlo, muselo být zřejmé každému, kdo účastnil celého jednání soudu – vždyť oni je neodsoudili za jejich názory, ale za argument obžaloby, že „jediný způsob, jak jejich ideje realizovat, je válka západních mocností proti ČSSR“.

Od: Tristan

Tristan — Fri, 19 Jun 2009 03:57:11 +0000

Není to tak jednoduché (6)
Dožívá generace, která to pamatuje všechno! Kupodivu není ještě z toho všeho v blázinci.
Ukazuje se, že v 50. letech probíhaly politické procesy nejen u nás, ale i v USA i že na prahu 21. století používá americká justice metody na chlup podobné těm, o nichž mluvili u nás odsouzení z 50. let. Ukazuje se, že soudní procesy v ČR jsou manipulovány na politickou objednávku.

A teď mi řekněte, komu co chcete vyčítat? Jste naivní, věříte-li tomu, že nyní nejsme klamáni, že nám není lháno, že historie se nekřiví. Vůbec se nad Brožovou nepozastavuji, její životní postoj chápu a nepřipadá mi nijak směšný nebo neuvěřitelný. Nemá důvod najednou věřit tomu, o čem je v současnosti přesvědčená většina obyvatel. Věří, že tehdy u soudu postupovala podle zákonů a má pravdu, soud ji odsuzuje za to, že věřila výpovědím obžalovaných, že věřila důkazům snesených StB. Jinak by ji neměl zač odsoudit. My bychom si měli říct „taková byla doba“ a tu dobu se snažit pochopit. Ne se vysmívat nebo nenávidět.

Od: Tristan

Tristan — Fri, 19 Jun 2009 03:38:09 +0000

Není to tak jednoduché (5)
Rok 89, revoluce, v níž do ulic vyhnala statisíce lidí až zpráva, že bezpečnostní síly mají na kontě prvního mrtvého; později se ukazuje, že se jednalo o akci StB. Na Václaváku po boku Kubišové a Dubčeka stojí Gott, Rosák a další známí z normalizačního období a spolu s Havlem hlásají cosi o pravdě a lásce. Havel žádá rozpuštění Varšavškého paktu i NATO, slibuje lidem pokračovat v tom, co se nepodařilo v roce 68 (připomeňme ale, že tehdejším heslem bylo „socialismus s lidskou tváří“). Začíná se budovat kapitalismus, Klaus pronáší ono slavné „zhasněme světla a privatizujme, než se nám do toho zapojí právníci“. Státní majetek za stovky miliard korun je prodáván hluboce pod cenou, majetek za další desítky miliard je prakticky rozkraden. Inflace znehodnocuje lidem úspory. Je rozvrácena republika, referenda se noví exponenti bojí jak čert kříže. Nové přepisování dějin (kolikáté už?), které si nijak nezadá s tím z let padesátých. Z hrdinů jsou vyvrhelové a naopak.

Od: Tristan

Tristan — Fri, 19 Jun 2009 03:23:17 +0000

Není to tak jednoduché (4)
A za to podle mého názoru nesou hlavní vinu lidi z ministerstva, ti, kteří se stýkali s poradci z Moskvy, kteří se starali o to, aby celý proces probíhal tak, jak probíhal. Brožová a snad i další byli dle mého názoru také „jen“ herci v té tragické frašce.
Čas šel dál, demontáž stalinistického kultu, Pražské Jaro, rehabilitace, další korekce historie, doslova exploze demokracie, že na ČSSR obrací pozornost a úžas celý svět – Čechoslováci pod vedením komunistů dokázali nemožné: vytvořit socialistický stát s nebývale rostoucí ekonomikou a životní úrovní jeho obyvatel a s takovou úrovní demokracie, že se o tom na Západě nikomu ani nesnilo! Zajímavé, že se to nelíbilo jak bolševikům, tak kapitalistům…
Tanky, nová revize historie, opět pocit strachu, existenční problémy, atd… Prezidentem se stává člověk v 50. letech vězněný z podobných důvodů, jako lidi z procesu s Horákovou. Nastoluje normalizaci.
80. léta, pěrestrojka, přestavba, další náznak budoucího uvolnění, prezident furt ten samý

Od: Tristan

Tristan — Fri, 19 Jun 2009 01:51:13 +0000

Není to tak snadné (3)
Taky je třeba si uvědomit, že oni se ti lidi opravdu začali mít dobře, když se to srovná s uplynulými 20 lety (krize, válka a pak najednou budování socialismu). To těm lidem nemůžete nic vyčítat, spousta jich poznala jen strádání první republiky a války a nový režim jim dával naděje a ty se taky začaly naplňovat. Spousta z nich opravdu měla strach, aby se už nevrátilo to, co zažili třeba v mládí. Myslím, že nebylo zas tak těžké uvěřit, že tu je nemalá skupinka těch, kteří by to chtěli zvrátit. Když někomu seberete majetek, nebudete tak naivní, abyste si mysleli, že dotyčný vás za to bude milovat. Ale v tomto bych dal skoro zapravdu Brožové – šlo jen o to z těch, kteří nějaký ten škraloup mají, vybrat ty nejvhodnější. Nebo-li ti obžalovaní v procesu se skutečně pokoušeli působit proti budování socialismu. Ale samozřejmě pravděpodobně ne tak, aby za to museli dostat takové tresty, případně aby za to měli být trestáni vůbec. Šlo o démonizaci těch obžalovaných a jim podobných.

Od: Tristan

Tristan — Fri, 19 Jun 2009 00:50:13 +0000

Není to tak snadné (2)
Hlavně být zticha, aby to nebyl on, komu druhý den továrník řekne, ať už do práce nechodí. Strach o budoucnost, pocit bezmoci…
Fašistická hrozba paradoxně národ dokázala alespoň „dole“ sjednotit a upřít se na přípravu k jeho obraně, ale přišla druhá rána od „buržouzů“ – obětování republiky. Tyranie protektorátu, strach, co bude, popravy, snaha nevyčnívat, hrdinství hrstky, často prostě proto, že se k tomu tak nějak nachomýtli, strach druhých, často proto, aby neublížili svým blízkým, opět přepisování dějin…
Osvobození Rudou armádou – naprostá euforie, komunistická země poráží tyrana, konečně konec fašistické zvůli, konec kapitalistické zvůli.
Budování socialismu – třetí přepisování dějin, opojení pocitem, že co se děje, děje se jedině správně a vše před tím bylo špatně. Všichni teď musejí budovat nové zítřky a kdo má něco proti tomu, je zločinec, který nechce, aby se co nejvíc lidí mělo dobře. Bezmezná důvěra v SSSR-porazili kapitalismus,porazili fašismus => co dělají, dobře dělají

Od: Tristan

Tristan — Fri, 19 Jun 2009 00:19:12 +0000

Není to tak snadné (1)
Mě stejně překvapuje ta neschopnost, nebo možná spíš neochota vžít se do kůží těch lidí. Proč se jim tak divíte? Vždyť sami na sobě tu demonstrujete, jak jste v tomto ohledu stejní. Vždyť si to představte:
Narodí se do první republiky, kde dostali najelvárnu, jak byla předchozí habsburská monarchie prohnilá mučírna národů slovanských a jak se zbavili tyranů a jak se jim teď bude žít krásně. Všichni plni naděje a optimismu, teď máme svůj stát, který budeme společně budovat. Zklamání – stranou ponechme statistická data o ekonomice – běžný život tak růžový nebyl, zvláště když přišla krize. Doplatili na ni obyčejní lidi, kteří s jejím zaviněním neměli nic společného, podobně jako dnes. Jenže tehdy byly její důsledky daleko drastičtější. Je logické, že nenávist se obrátila ke kapitalistům, a to nejen morálně, ale i fakticky. Taky si uvědomte, že v tehdejších dobách ty podmínky byly opravdu poněkud jiné, než dnes. Práva zaměstnanců naprosto minimální… Sta tisíce lidí v existenční krizi…

Od: Jan Noha

Jan Noha — Sat, 13 Jun 2009 11:14:46 +0000

JUDr. Brožová-Polednová
Vážení, tato kauza je pouze snahou modrého režimu odvrátit pozornost od svých průšvihů, typu pan Čuně nebo Tupol. V žádném právní státě neodsoudí někoho za rozhodnutí podle tehdy platného zákona. Spolková republika Německo také převzala všechny nacistické soudce a prokurátory, kteří posílali naše lidi pod sekeru, na šibenici nebo ke zdi, případně do káznic a lágrů. Ti mohli „pracovat“ až do „zaslouženého důchodu“ a nikomu to nevadilo. Horákovou navíc odsoudili k trestu smrti soudci JUDr. Trudák (v první instanci) a JUDr. Roth( později přejmenovaný na Rudého) . Brožová-Polednová jen zastupovala žalobu.