Bílá okrasa
Vedle bílých rozkvetlých stromů se všude podél silnic bělala kvanta papírů, igelitů, různých tašek a lahví. Jakoby po zimě (a nejen po ní) také patřily k české krajině stejně jako rozkvetlé stromy. Představit si bez nich okolí našich silnic už téměř nelze. A protože dnes silnice protínají krajinu všude, je jimi příroda zaneřáděna nepředstavitelně. A zatímco aleje stromů možná brzy padnou ve jménu ochrany životů řidičů a zmizí donenávratna, odpadky u silnic určitě zůstanou.
A nejde určitě jen o středočeskou vymoženost. Nejlépe si to člověk uvědomí, když přejíždí česko-německé hranice, byť třeba po dálnici od Drážďan. Během pouhých několika kilometrů se výhled od volantu změní. Místo na čisté stráně na německé straně se dívá na stráně s odpadky. Ocitl se v jiné zemi. Žádné jednoznačnější rozlišení mezi českým a německým státem v dnešní době bez hraničních přechodů nenaleznete.
Ale zatímco například nad trpaslíky nebo děvkami, které také místy lemují silnice od německých hranic, může člověk trochu mávnout rukou. Vždyť každému je zjevné, že často nejsou ani českého původu, a že se okolo nich motají jen jisté skupiny obyvatel. S papíry a igelity v příkopech je to horší. Leží tam tak anonymně, nikdo neví, odkud se vzaly, takže reprezentují okamžitě celý náš národ.
Čapkovská záhada
A skutečně odkud se berou? Letmým průzkumem mezi známými jsem zjistil, že ten čím dál bobtnající bordel podél našich silnic jim také leží v žaludku. A také každý z nich se dušuje: on nikdy nic z auta nevyhodil. Tedy, kde se berou? Je očividné, že vzhledem k jejich různorodosti nemohou být důsledkem nějakého havarovaného kamionu a jeho rozsypaného zboží. Když je uklízecí čety jednou za čas uklidí, brzy se objeví znovu. Jakoby někomu vadilo se dívat z auta jenom na zelenou trávu nebo na kvetoucí stromy! Jejich původ opravdu připomíná až čapkovskou záhadu s opuštěnou lidskou šlápotou ve sněhu.
Jenže čapkovská šlápota měla romantický nádech nebo dokonce aureolu božího znamení. Masa papírů a igelitů okolo našich silnic vede pouze k přízemnímu závěru: jsme pěkný prasata. A taky asi nejen mne hned napadne, jestli naši předkové byli stejného založení? Sice různě válčili, znárodňovali, kolaborovali,záviděli si majetek, ale házeli taky všechno, kam je napadlo? Nebo byly minulé generace lepší? Anebo snad platí werichovské: Dokud nebylo aeroplánů, nebylo ani únosců aeroplánů? A tedy: Když nebyly igelitové tašky a umělohmotné láhve, nebyl ani bordel v příkopech.
Vzpomínám si, jak na základní škole nás učitelka nabádala, abychom nikdy neodhodili v přírodě igelitový sáček, že ho může omylem pozřít chudáček zajíc a uškrtí se. Dnes by zvířata nesměla na loukách ani vylézt, protože se můžou uškrtit na každém metru. Nebo snad za poslední desetiletí se zvěř natolik přizpůsobila a vyvinula, že už je zcela odolná podobným stravovacím nebezpečím? Netuším.
Každopádně celé to svinstvo podél silnic je hodně ponuré. A řekl bych, že pro člověka přijíždějícího k nám směrem ze západní Evropy smutnějším varováním než třeba chování našich politických špiček. A to se nechci nijak ponižovat před západní Evropou. Roky mne rozčilují Italové svoji masovou zálibou ve střelbě do zpěvných ptáků a často tak i trefou do ptáků, ktěří měli většinu roku strávit v českých luzích a hájích. A přitom o zařazení Italů do Evropy nikdo nepochybuje.
Ovšem, když padla železná opona a do naší země se vypravily najednou stovky západoevropanů, bylo tenkrát příjemné slyšet, že alespoň v jednom jsme na tom lépe. Husákovo pražské metro bylo mnohem čistší než jejich podzemky. Dnes už asi ani to není pravda.